16.5.2025 Celou noc jsme za oknem slyšeli mohutný déšť i se citelné ochladilo. Nebylo to až zas takové překvapení. O tom, že se změní počasí, sýčkovaly předpovědi dlouho dopředu. Pršet

Následná cesta do Skadaru byla naprostý horor.  Splašila se nám navigace, nebo co, a tak jsme se najednou ocitli v úplných kotárech. Na cestě do  4. největšího města v Albánii?

Pro mě byl tenhle kousek přírody překrásný. Nad nedostatky dokážu přimhouřit oči. Není to moje země a nemám tedy právo kritizovat. Stačí jen „wau“, což si mys Rodon rozhodně zaslouží.

A pak zout sandály a bosýma nohama vstoupit do vln Jadranu. A to je teda šok. Skoro povyskočím, jak je ta voda studená. Kamarádka dokonce vyběhne zpátky na břeh.

Po chvíli se ale obě shodneme, že po několika minutách si člověk zvykne a voda už mu připadá přijatelná. Sakra, kdybych si namísto dlouhých rukávu a nohavic pro případ, že by byly nutné ke vstupu do kostela, přibalila do batůžku z auta plavky!

Jen co vystoupíme z letadla a opustíme letištní budovu, cítím to v nose. Ve vzduchu je cítit Balkán.

Sem se autem nesmí. Ale kolo může všude. Zvlášť když se jenom vede. A tak ho vedu na procházku do parku, do toho volně přístupného.

Kolo je jako manekýna, pořád se chce fotit. V bráně, před zámkem, u zámku a později i za zámkem. Dopřávám mu té pozornosti. Jen ať si ji užije plnými hrstmi, vždyť mě za to zase odveze domů.

Jak na Nový rok, tak po celý rok, říká se. Tenhle výlet se sice prvního ledna nekonal, ale skoro. První lednový víkend 2025 jsme se s kamarádkou vypravily do Prahy