Autor: Dobrodružka
Třeboň aneb jak jsem si hrála na řepu, co ji dědek zasadil
29.11.24 Vypravit se někam dálkovým autobusem, tak to už jsem neudělala pár desítek let. Vlastně byl pro mě problém i najít autobusové nádraží. Holky sice neříkaly, že punk je jinde,
Přečíst příspěvekMadeira (7) z Lida do Ponta de Cruz
24.10.2024 Na snídani se dostavím až na devátou. Takhle pozdě poprvé. Navíc mi třeští hlava z včerejší dehydratace, protože jsem v tom dešti prakticky nepila. Slupnu acylpyrin a čekám, až
Přečíst příspěvekMadeira (6) – Levada do Furado aneb kaluží a vodou, jen ne suchou nohou
Fujtajbl, všude ta voda. A nikde nikdo, kdo by mě zachraňoval. Odložím hůlky a posunu je pod kmenem opatrně dopředu, aby nepřekážely. Zároveň nesmí spadnout ani do levády ani ze srázu na druhé straně. Pak si pod pláštěnkou vysvléct batoh a předsunout ho taky za kmen, aniž bych přitom zároveň shodila ty hůlky. A to vše dát dostatečně daleko, abych nic neshodila, až polezu já.
Přečíst příspěvekMadeira (5) aneb Jardin botánico
Úterý 22 10. 2024 Ráno mě probudil déšť. Nebyl to žádný liják, ale prostě pršelo. Tak jsem si po snídani znovu lehla. Odpočívat se přece taky musí. Počasí se zklidnilo
Přečíst příspěvekMadeira (4) aneb Levada los Tornos – tam, kam nikdo nechodí
Celý večer před spaním jsem zoufale hledala autobusové spojení k připraveným výletům doporučovaných i pro cesty po Madeiře autobusem …… a připadala si jako pitomec. Chystala jsem se některé z doporučovaných
Přečíst příspěvekMadeira autobusem (3) aneb ztracený den na Monte
20.10.2024 Je neděle a jsem smířená s tím, že ve svátek bude asi nejhorší spojení. Jsem ale připravená a mám načteno, že by neměl být problém dostat se k přírodním bazénkům do
Přečíst příspěvekMadeira (2) – Ponta de São Lourenço
…tak se na Siga autobus ptám starší paní, která vypadá jako místňák a ta mě bez váháni pošle na zastávku k lanovce. Kontrolní otázka u dalšího pána její informaci potvrdí. No a mám to, raduju se, jak jsem šikovná..
Akorát teda ten jízdní řád, co tu mají vylepený, vypadá prapodivně. Jako by snad do Canical Baia D Abra ani nejel? mručím, poněvadž žádnou zastávku podobného názvu jsem v něm nenašla. Jistota je jistota a tak se ptám do třetice paní čekající na lavičce. A mám štěstí. Jede sice jinam a rozhodně není místní, je to turistka jako já, ale na Sao Lourenco už byla, takže bezpečně ví, jak se tam dostat.
Jukne na hodinky, mávne rukou a to prý stihne. Hbitě vyrazí a dovede mě přes nábřeží až na místo, kde zastávku opravdu najdu.
Přečíst příspěvek