Chvíli spolu ještě klábosíme a pak se najednou světlo začne přibližovat. Je to traktor a jeho velká krouživá radlice nás mine těsně za okénkem auta. Vyděšeně vykulím oči a ovládne mě strach. Ještě pár centimetrů a prořízne mi břicho.

Nejprve nás do sebe vtáhl podvodní tunel – akvárium. Okolo za sklem pokojně pluly ryby a rybky z českých a moravských rybníků a řeky Moravy. Kapr, úhoř, jeseter. Největší ryba vyza velká dosahovala velikosti až 2,5 metru. Koukala jsem na ni s otevřenou pusou. Vůbec jsem o existenci takového obra ve zdejších vodách neměla tušení.

Moritzburg je takové malé ospalé městečko, které by nejspíš nebylo ničím zajímavé, kdyby tady neměla svůj zámek pohádková Popelka. A zámek je to opravdu výstavní. Monumentální, s krásnou příjezdovou cestou z jedné i druhé strany. Člověku to nedá, a po chvíli se začne rozhlížet, jestli náhodou koutkem očka nezahlédne, jak k ní cválá pohádkový Jurášek.

Od divadla jsme se zvědavě pustili po schodech rovnou směrem na Zwinger a člověku by se, když se potom rozhlíží shora, chtělo rovnou vydechnout „To je ale nádhera!“, kdyby to tady nepřipomínalo spíš bombardování Drážďan.  Všude rozkopáno, stavební stroje a celé vnitřní náměstí se stalo regulérním staveništěm zvnějšku obehnaným nádherným palácem.

Pod Bradou dělají, co mohou, aby odradili turisty, ale na druhou stranu o ně nejspíš stojí, protože jen cca 200 m za penzionem najdete skalní útvar – jeskyni – vyzdobený pěkně po ševcovku, i Manku s Cipískem tady mají a navíc, pro mě zcela překvapivě kolébku s dalším miminkem.

To si teda z Večerníčků ani knížek už nepamatuju. Vážně měl Cipísek mladšího sourozence nebo si myslíte jako já, že je to blbost a místní básnická licence?,

Honza tam ale stejně vlezl, aby se aspoň zeptal, proč mu blbne navigace a kde mají ukrytý ten zámek.

A děvčata za pokladnou se vůbec nedivila a byla strašně ochotná.

Nejsme prý rozhodně první, zámek tam hledá kdekdo.

Žádný tu ale nemají.

U vodopádu jsme sami. Je krásnej, ale celej zamřížovanej, jako by byl zavřenej v base, což kazí celkový  dojem z něj. A pak taky to, že proti němu stojí hotel a za ním stojí auta a prosvítá silnice.

Zpátky už se regulérně stmívá. Jdu napřed a jdu bez světla. Člověk si obvykle nebere čelovku, když jednou konečně spí na hotelu.