Ráno jsem Honzu přece jen přesvědčila, že Sopoty za to stoji.A tak jsme zaparkovali jen pár desítek metrů od pěší zóny. Je paradoxní, že parkovné tu stojí prakticky stejně jako

13.8.2024 Ráno vstáváme opravdu hodně pozdě a můžu za to já. Celou noc jsem hekala, ze mě bolí záda a Honza mě musel masírovat. Tim se ukázal další rozměr spaní

12.8.24 Včera navečer jsme zvládli dojet až téměř k Lebě a zakempovali u krásného dětského hřiště s dřevěnými motivy.  Vybavené bylo nejen spoustou houpaček, posilovacích strojů, skluzavkou, ale i pytli na

Vraždaaaa! volám na Honzu.

Stala se tu vražda.  Tak proto tu byli v noci ti poldové.  Jenomže pachatele asi znali, a tak to celé zametli do kouta, úpím. No jo, Polsko jako Česko.

10.8.2024 Tentokrát jsme se rozhodli vypravit směrem, kterým prý míří většina Čechů. Polský Balt. Letošní dovolenkový hit, který podle novinářů a televizních reportérů, hravě předčí i bájné Chorvatsko. My ale

Moritzburg je takové malé ospalé městečko, které by nejspíš nebylo ničím zajímavé, kdyby tady neměla svůj zámek pohádková Popelka. A zámek je to opravdu výstavní. Monumentální, s krásnou příjezdovou cestou z jedné i druhé strany. Člověku to nedá, a po chvíli se začne rozhlížet, jestli náhodou koutkem očka nezahlédne, jak k ní cválá pohádkový Jurášek.

Od divadla jsme se zvědavě pustili po schodech rovnou směrem na Zwinger a člověku by se, když se potom rozhlíží shora, chtělo rovnou vydechnout „To je ale nádhera!“, kdyby to tady nepřipomínalo spíš bombardování Drážďan.  Všude rozkopáno, stavební stroje a celé vnitřní náměstí se stalo regulérním staveništěm zvnějšku obehnaným nádherným palácem.