…tak se na Siga autobus ptám  starší paní, která vypadá jako místňák a ta mě bez váháni pošle na zastávku k lanovce. Kontrolní otázka u dalšího pána její informaci potvrdí. No a mám to, raduju se, jak jsem šikovná..

 Akorát teda ten jízdní řád, co tu mají vylepený,  vypadá prapodivně. Jako by snad do Canical Baia D Abra ani nejel? mručím, poněvadž žádnou zastávku podobného názvu jsem v něm nenašla. Jistota je jistota a tak se ptám do třetice paní čekající na lavičce. A mám štěstí. Jede sice jinam a rozhodně není místní, je to turistka jako já, ale na Sao Lourenco už byla, takže bezpečně ví, jak se tam dostat.

Jukne na hodinky, mávne rukou a to prý stihne. Hbitě vyrazí a dovede mě přes nábřeží až na místo, kde zastávku opravdu najdu.

Sotva vyjdu zadní brankou hotelu, ocitnu se v komerční zóně. Všude kolem restaurace a naháněči. Ti si mě ale velmi brzy zapamatují a začnou mě zdravit jako starou známou. Však tudyma budu chodit každý den a na tu pizzu ani tuňáka se stejně nezastavím. Možná tak omrknout malované dveře, nebo vyfotit kocoura s přecpaným břichem povalujícího se zezadu za restaurací.

23.8.24 Napadlo by vás někdy zajet si na dovolenou nebo aspoň na víkend na výlet do Mostu? Nejspíš ne, že jo? No a vidíte, nás jo. Možná to nebyla úplně

Několik kilometrů od Bydhošti, asi tak sedm, leží hostinec Soplica. Před ním se rozkládá ohromné parkoviště. Ten den, kdy jsme okolo něj projížděli o dovolené spojené se spaním v autě,

Ráno jsem Honzu přece jen přesvědčila, že Sopoty za to stoji.A tak jsme zaparkovali jen pár desítek metrů od pěší zóny. Je paradoxní, že parkovné tu stojí prakticky stejně jako

13.8.2024 Ráno vstáváme opravdu hodně pozdě a můžu za to já. Celou noc jsem hekala, ze mě bolí záda a Honza mě musel masírovat. Tim se ukázal další rozměr spaní

12.8.24 Včera navečer jsme zvládli dojet až téměř k Lebě a zakempovali u krásného dětského hřiště s dřevěnými motivy.  Vybavené bylo nejen spoustou houpaček, posilovacích strojů, skluzavkou, ale i pytli na