Já se přiznám bez mučení, že krmím a krmím často. Nejenom ostatní lidi svými zážitky z cest, krmím i zvířata a koně obzvlášť. A než mě začnete kamenovat, kolik zvířat mám asi na svědomí, tak si prosím uvědomte, že jsem dost spořivá, takže kupovat rohlíky asi nebudu.

Děti mají dneska úplně jiné zájmy než jsme svého času mívali my. Nějaký hloupý méďa nebo snad dokonce hrad či zámek je rozhodně nezajímají. Jinak by se jen těžko mohlo bezprostředně vedle mě ozvat z dětských úst vítězné: „Jé! Hele mami, vidím Kaufland!“

Pokud Vás lákají tuzemská putování po vlastní ose a v české přírodě, možná by vás mohl zajímat i můj oblíbený spřáteĺený web. Zkuste někdy nahlédnout taky sem: https://mawenzi.cz/

První, druhý, třetí a další… borec v lese a všichni dělají to samé. Rvou se pěšky přes borůvčí a jehličí naducaní v cyklokombinézách a nad hlavou drží kolo.

Že se můj bike bude inspirovat úspěšností přepravy Českých drah, to jsem věru neplánovala ani nechtěla.

Pravda, sice jsem si na chvilku zdřímla, ale i tak mi začala být krajina po nějaké době povědomá, takže jsem Honzu upozornila, že se mi zdá, že jezdíme v kruzích, jestli si toho taky všimnul.

Cesta ke kostelíku je dlouhá přibližně 200 metrů, takže to dá v pohodě i důchodce nebo malé dítě. Každých cca 15 – 20 metrů mineme jeden výjev ze života Krista a na konci štreky čeká kostelík a dokonce i lavička k odpočinku. Za kostelem je pak ještě jedno sousoší, trošku poničené, pravda, zase ale s pěkným posezením.