Jak ví každý cyklista, vítr nikdy nefouká tak, aby vám pomáhal do zad. Ten si vždycky najde směr, kterým vám tu cestu znepříjemní a ztíží.

Tak jsme teda vlezli do sauny, kterou Honza miluje a já ji nemusím, protože se při ní překvapivě potím. Zpocená jsem z ní za chvilku vylezla, že si tedy lehnu na lehátko a počkám, až rodinka opustí tu vířivku. Ta se k tomu ale rozhodně neměla a vířivku opustila až nedobrovolně tehdy, kdy se k ní nevybíravě vecpala parta černošských výrostků a všichni dohromady včetně vody se do ní prostě nevešli.

Navštívili jsme Lovecký zámeček v Rohoznici, což je zpustlá pseudogotická stavba v lese mezi Dobřenicemi a Rohoznicí., která je v tak špatném stavu, že všude visí cedule Zákaz vstupu, což samozřejmě nezabránilo Honzovi v tom, aby se v nestřeženém okamžiku, kdy já se zrovna kochala u okna výhledem na bujně rostoucí křoví a kopřivy, nevydrápal na cimbuří a nezkoušel, jestli ho udrží.

Jestli si doteď za ty roky myslel, že nejsem hysterická, v tenhle okamžik musel zapochybovat, protože jsem začala nadávat jako špaček a ze svého pádu okamžitě obvinila jeho a jeho blbé nápady. Především teda to focení, když by mi přece měl hlavně podávat pomocnou ruku a být gentleman.

Honza těžce nesl, když ho pak viděl, jak chňapl do nálevu holou rukou a náš sýr jí bez rozpaků vytáhl. Žádné rukavice nebo že by si ty ruce před tím aspoň umyl. Ten chlap snad vážně netušil, jaké hygienické normy a předpisy platí v Česku a v celé EU.

Neee! zaúpěl můj milovník rozhleden a šplhání všeho druhu.
Tohle nám přece nemůžete udělat, vrhal psí oči střídavě na paní uklizečku i paní z kavárny. Neváhal dokonce nabídnout jim malý úplateček ve formě dobrovolného vstupného, které se tam ale neplatilo.

Já se přiznám bez mučení, že krmím a krmím často. Nejenom ostatní lidi svými zážitky z cest, krmím i zvířata a koně obzvlášť. A než mě začnete kamenovat, kolik zvířat mám asi na svědomí, tak si prosím uvědomte, že jsem dost spořivá, takže kupovat rohlíky asi nebudu.