Panebože! Před Chambordem si snad dala dostaveníčko celá Francie. Přímo před námi obromná parkoviště na trávě, řídí to tu poldové a před hradem mezi parkovišti rozsáhlé tržiště. Co jsme komu udělali? zapištím název známého filmu. Přes to množství lidí, co tu je, se snad k hradu ani nedostaneme.

Dojdeme tedy k nádhernému kostelu. Je tu ale pokladna, tak slečně svou vytříbeně lámanou angličtinou říkám, že jedeme jen tak kolem a zaujala nás krásná stavba, tak jestli by mi neprozradila, copak to asi je. Slečna je ochotná a usměvavá, říká, že monastery Abbaye Saint Germain a tickets are free. Než se rozkoukáme, už mám v ruce volnou vstupenku.

Plně naložené auto se trochu šklebí a nezdá se, ze by mu byl náš plán strávit společně tělo na tělo přibližně 10 kalendářních dnů úplně po chuti. Vy jako ve

Na letiště jsme tedy přijeli utahaní, nálady nevalné a tu nám příliš nevylepšila ani potměšilá SMS od Wizzair, že letadlo má hodinku zpoždění. No co už tak můžete dělat ve volném čase na letišti? My se vypravili do Billy a udělali si v ní pěknou zásobu jídla, čímž jsme rázem přešvihli váhu mého kabinového zavazadla asi tak o 1000%.

Cestou k němu jsme narazili i na krakovské divadlo. Za denního světlo působí tahle budova sice pěkně, ale tak nějak normálně. V umělém podvečerním osvětlení nás ale úplně chytlo za srdce svou zářivou nádherou. Byli jsme unešeni. Až tak, že Hanka opatrně vzala za kliku. Ta povolila a dveře se otevřely.

Práce neosvobozuje. Svobodu a myšlení nelze ničím nahradit.

V letáku místního  Lidlu totiž psali, že od pondělka až do neděle budou mít akci a když si koupím čtyři pletence s pekanovými oříšky, zaplatím za ně pouhých 20 SEK. A to je teda super cena, protože budou stát stejně jako u nás, když si je koupím v obchoďáku bez slevy.