Mým cílem číslo jedna je totiž toaleta a to docela urgentně.  A tak táhnu Honzu za ruku po směru šipky s dvěma písmeny WC a ten se jen směje a koulí očima. No, jen aby ho ten smích brzy nepřešel, vrčím a za chvilku objevím dvě docela moderně vyhlížející kadibudky. Před jednou z nich je celkem živo. Shluk lidí. Postrkují se, skáčou dovnitř a zase ven. Kadibudka se otvírá a zase zavírá a tak pořád dokola. To jsou teda blbý hry, pomyslím si a vlezu do té druhé. A už jsem taky ve hře. Najdu čudlík, snažím se zavřít, což se povede. Ale než stihnu rozepnout zip u kraťasů, dveře se samovolně rozjedou na šířku vrat od stodoly. Koukám jako tydýt. Naproti mně v druhé budce nějaký francouz má podobný výraz. Zamáváme si.

Chateau Usse. Tohle je zámek přímo pohádkový, protože tu bydlí princezny. Tyčí se  přímo nad hlavní silnicí (vstup 14 Eur) a uvnitř najdete načančané figuríny princezen v dobových šatech. Jsou tak malinkaté a štíhlounké, až si mezi nimi připadám jako obryně a úkradkem pozoruju Honzu, jestli se do některé z nich nezakouká. Ten je ale naštěstí zahleděný do svého foťáku a holky se mu líbí spíš z masa a kůže než z umělé hmoty.

Zdálky by nikdo nepoznal, že zámecké kuchtičce ráno stačí přijít s nožíkem a vydloubnout si něco na vaření. Tím zahrady ve Vilandry jednoznačně předběhly všechny zahrady všech zámků, které jsme letos viděli nejmíň o půl míle.

Na parkovišti na Honzu čeká pozdrav. Náš obytný vůz byl mezi obytňáky natolik výrazný, že ho nešlo přehlédnout. A ne, neměli jsme za stěračem lístek s pokutou, jak určitě čekáte. Naopak, před Honzovými dveřmi pro řidiče stála láhev s pivkem. Plná.

Po celý den už bylo opravdu teplo a, jak si tak jedeme podél řeky, vzpomenu si na slib, který jsem Honzovi dala při plánování této dovolené.
Vykoupeš se v Loiře!, vybafla jsem na něj tenkrát doma a on strachy povyskočil metr vysoko.

Panebože! Před Chambordem si snad dala dostaveníčko celá Francie. Přímo před námi obromná parkoviště na trávě, řídí to tu poldové a před hradem mezi parkovišti rozsáhlé tržiště. Co jsme komu udělali? zapištím název známého filmu. Přes to množství lidí, co tu je, se snad k hradu ani nedostaneme.

Dojdeme tedy k nádhernému kostelu. Je tu ale pokladna, tak slečně svou vytříbeně lámanou angličtinou říkám, že jedeme jen tak kolem a zaujala nás krásná stavba, tak jestli by mi neprozradila, copak to asi je. Slečna je ochotná a usměvavá, říká, že monastery Abbaye Saint Germain a tickets are free. Než se rozkoukáme, už mám v ruce volnou vstupenku.